„Měli bychom kráčet životem, jako ti, kdo nevidí."
„Měli bychom kráčet životem, jako ti, kdo nevidí."
Tento citát mi už dlouho leží v hlavě. Nevzpomínám si, kde přesně jsem ho četl, ale stále o něm přemýšlím.
Lidé, kteří nevidí, kráčejí životem jinak. Ačkoliv před sebou cestu nevidí, přesto po ní jdou. Zkoušejí hranice svých možností. Tam, kde narazí, cesta nevede. Používají bílou hůl, aby našli správný směr – cestu, která leží někde mezi těmito hranicemi.
Plně jsem si uvědomil, co to znamená, až na workshopu na setkání Pod Pálavou, který pro nás uspořádala Irena Jelínková ze Společnost pro ranou péči, z. s. Na pár minut jsem nemohl používat zrak, smysl, na který se nejvíce spoléhám. Tato zkušenost mi paradoxně otevřela oči. Naučit se kráčet životem, i když zřetelně nevidíme cestu, je umění, které by měl ovládat každý.
Můžete se to také naučit a zažít na vlastní kůži, jaké to je, na benefičním networkingu „Vidět svět jinak“.
Peníze ze vstupného půjdou příspěvkovým organizacím a my si odneseme nový pohled na náš svět a život.
Přispět můžete zde: https://www.happenee.com/events/beneficni-vecer-videt-svet-jinak
Těším se na vás.
Radek Osička - Vztahotvůrce
foto: Jirka Urban
účinkují: Tomas Hampl, Ondřej Hatlapatka