Mirka Zápotočná: Jak se vyhnout nechutně drahému soudnímu sporu

Začalo to nevinně.

Stará paní prodala dům. Mladé rodině. Ještě si tam nechala pár věcí – nějaké sklenice, pár krabic, osobní drobnosti.

„Stavím se pro to později,“ řekla. Jenže než se stihla stavit, zlomila si nohu. A pak byla dlouho v nemocnici.

Nikomu se neozvala. Mladí lidé si mezitím dům zařídili podle sebe. Udělali pořádek. Pár zavařenin vyhodili. A pak se paní vrátila. Zazvonila. A řekla větu, která by v jiném vesmíru neznamenala vůbec nic.

„Jdu si pro ty marmelády.“

Takhle vznikají soudní spory

Rodina jí sdělila, že marmelády skončily v koši. Paní ztuhla. A odešla.

Druhý den přišel dopis od právníka. Žaloba na vydání věci. Do týdne přišla odpověď. Protižaloba. Za neoprávněné skladování věcí v nemovitosti, která už jim právně patřila.

Advokáti na obou stranách si mnuli ruce.

Účet začal narůstat.

40 tisíc.

60 tisíc.

80 tisíc.

Stále žádná marmeláda.

A hlavně – žádná komunikace.

Čtyři roky později…

Soud už toho měl dost. Případ odložil s návrhem na mediaci. A tam se poprvé po čtyřech letech strany potkaly u jednoho stolu. Na jedné straně seniorka, která přišla o manžela.

Na druhé straně mladý pár, který jen chtěl začít nový život v novém domě.

Obě strany s pocitem křivdy. Obě přesvědčené, že mají pravdu. Obě finančně a emočně vyčerpané. Čtyři roky v zákopu.

A pak padla otázka, která všechno změnila

Mirka Zápotočná, zkušená mediátorka, se seniorky zeptala jednoduše:

„Proč jsou pro vás ty marmelády tak důležité?“

Chvíli ticho. Pak se paní nadechla. A řekla:

„To byly poslední marmelády, co jsme dělali s Vendou. Zemřel. Já jsem si je chtěla postavit na poličku. Aby mi ho připomínaly.“

Najednou bylo ticho i na druhé straně stolu. Mladí jen kývli. Doteď si mysleli, že šlo o sklenice. Nechápali, že šlo o člověka.

Že nešlo o výhru. Ale o uznání.

A protože to konečně slyšeli, udělali to, co čtyři roky nešlo. Omluvili se.

Paní se omluvila taky.

A všechny žaloby byly během dvaceti minut zpátky v deskách. Hotovo. Konec.

Takže se ptám vás:

Kolik máte ve svém okolí „marmeládových konfliktů“?

Kolik nesmyslných tahanic platíte – penězi, energií, loajalitou lidí – jen proto, že jste nikdy nepoložili tu jedinou otázku, která má smysl?

„Proč je to pro vás důležité?“

Aby bylo jasno:

• Ne, mediace není pro slabochy. Je pro ty, co chtějí výsledek.
• Ne, omluva není kapitulace. Je to zkratka k řešení.
• Ne, soud není důkaz síly. Je to brutálně drahá absence dovedností.
  
  

To, co Mirka ukázala během 45 minut na klubu Pod Pálavou, by mělo být povinné školení pro každého, kdo řídí lidi, firmy nebo vlastní nervy.

Protože to nejde o právo. Jde o rozhodnutí. Jde o kvalitu vztahů. A často o zdraví těch, co jsou do toho zapleteni.

Jestli jste manažer, majitel firmy, personalista nebo prostě někdo, kdo dýchá a komunikuje – vezměte si z toho tohle:

• Lidi nechtějí vyhrát.
• Chtějí být slyšeni.

A když jim to umožníte, možná nakonec zjistíte, že ve sporu nikdy nešlo o to, kdo má pravdu. Ale o to, kdo si jako první uvědomí, že marmelády nejsou marmelády.

PS: Tohle je příběh o tom, jak se většina konfliktů ve firmách táhne roky, protože se nikdo nezeptá: Co tím vlastně myslíš?

Adam Wojnar

Klub Pod Pálavou

​Video a foto: Jiří Urban

Manažer klubu: Veronika Jankovičová

Tento článek je shrnutím prezentace Mirky Zápotočné v podnikatelském klubu Pod Pálavou ze dne 13. května 2025.  Ohlédnutí za minulou byznys snídani klubu Pod Pálavou. Další inspirativní setkání proběhne 27. 5. 2025.