Karel Bednář: Generace Z není líná. Jen vás ignoruje.

Na posledním setkání klubu Pod Pálavou proběhl malý experiment.

Na jedné straně Pavel Herman – zkušený podnikatel, který vede výrobní firmu s jasnou strukturou, čísly a plánem.

Na druhé straně Karel Bednář – student, technik, zástupce generace Z.

Seděli vedle sebe u jednoho stolu. Když přišel jejich čas na přednášku, začali mluvit.

Nevznikl z toho konflikt. Ani výkladní skříň generačních stereotypů.

Vznikla jedna z nejpřínosnějších diskusí, co jsme tady slyšeli.

„Nekompetentní není toxický.“

Tahle věta od Pavla Hermana trefila hřebík na hlavičku.

Mnoho firem totiž míchá dvě věci, které spolu nesouvisí:

• To, že někdo neumí.
• A to, že někomu nevěříme, protože je jiný než my.

Pavel to zažil na vlastní kůži. Potřeboval mladé lidi do výroby – ale žádní se nehlásili. A když už ano, rychle odešli.

Až ve chvíli, kdy přestal hledat „ideální mladé zaměstnance“ a začal naslouchat, se věci pohnuly.

Když GenZ mluví…

Karel Bednář mluvil za celou generaci. A bylo co poslouchat.

Mladí chtějí flexibilitu. Ale ne jen tu časovou. Chtějí svobodu v přístupu k práci, prostor na kreativitu a hlavně – rovnocenný respekt.

„Ve firmě nevnímám rozdíl mezi Pavlem a Lukášem, který montuje rozvaděče. Pokud se navzájem respektujeme, je mi jedno, kdo má jakou pozici.“

Žádná hierarchie. Žádné tituly. Žádné „protože jsem šéf“.

Jen prostor. Možnost volby. A smysl.

Volání?Přežitek.

Chcete tip, jak rychle přijít o mladého kolegu?

Zavolejte mu bez domluvy.

Karel to řekl jasně:

„Volání je dnes nezbytné zlo. Nikdy nevíte, jestli druhého nerušíte. Hlasová zpráva je pro nás přirozenější – pustíme si ji, kdy chceme.“

A e-mail?

To už je skoro jako psát dopis. Příliš formální. Příliš strukturovaný.

Neznamená to, že GenZ neumí komunikovat. Znamená to, že komunikuje jinak.

A pokud se budete snažit je „napravit“, místo abyste je poslouchali – přestanou vám odpovídat úplně.

Pořádek v hlavě je víc než čistý stůl

Všichni známe tu iluzi produktivity:

„Uklidím si stůl, seřadím papíry, vyčistím inbox – a bude se mi líp pracovat.“

Jenže realita je jinde.

Jak řekl Karel Bednář:

„Když mám v hlavě bordel, nedokážu se soustředit. I když je stůl čistý a nástroje připravené, hlava si jede vlastní válku.“

Tohle není filozofování studenta. To je popis vnitřní reality, kterou zná každý podnikatel.

Zatoulaný úkol. Nedořešený konflikt. Blbý e-mail, co visí v hlavě už od pondělí. Dvě noci špatného spánku a pocit, že „něco nestíhám“.

Výsledek?

Mozek není ve firmě. Je v mlze. A výkon jde do háje – i když jste si zrovna koupili nový MacBook a bílý zápisník s logem firmy.

Chceš víc udělat? Uklidni nejdřív v hlavě.

• Sepsat si, co tě žere.
• Zastavit se na 15 minut bez telefonu.
• Vyřešit, co odkládáš už týden.
• Nebo si prostě přiznat, že máš hlavu plnou – a že teď není čas na hrdinství.
  
  

Pořádek v hlavě totiž není „soft skill“.

Je to základní operační systém.

A když tenhle systém padá, nepomůže ti ani tým, ani tabulka, ani další kafe.

Co si z toho vzít jako podnikatel?

• Mladí nejsou problém. Jsou zrcadlo.
• Když jim nedáte prostor, utečou.
  Když se jich budete bát, budou se bát vás.
• A pokud ve firmě nemáte nikoho do 30?
  
  Nejspíš se vám brzy nebude mít kdo starat o budoucnost.

Závěr?

Nečekejte, že mladí se přizpůsobí vám.

Ptejte se, jak se můžete přizpůsobit vy – a co z toho udělat konkurenční výhodu.

Protože firmy, které umí mluvit napříč generacemi, budou mít lidi.

A ty ostatní budou mít prázdné kanceláře a plný LinkedIn stížností, že „dneska nikdo nechce makat“.

​Adam Wojnar

Klub Pod Pálavou

P.S. Místo generační propasti jsme na klubu stavěli most. A funguje překvapivě dobře.

📷 Video & foto: Jirka Urban

📆 Další setkání: 22. července 2025